Se zájmem jsem si dneska poslechl povídání našeho pana ministra školství v Otázkách Václava Moravce a musím říct, že opět… nezklamal.
Jednak teda příliš nerozumím tomu, jaký smysl bude mít reforma vzdělávání, která půjde od mateřských a základních škol (tedy směrem zespodu), pokud současně nedojde k reformě vysokoškolské přípravy učitelů (tedy směrem shora). Jestliže se všichni tři řečníci (J. Dobeš, J. Mühlfeit a R. Haňka) shodli na tom, že problémem současného vzdělávání budoucích učitelů je málo praxe (bravo, vynalezli kolo :-)), pak naprosto nechápu smysl reformovat školství, ale „nereformovat“ budoucí učitele. Ono to určitě není jen o té praxi, ale také o ujasnění si obsahu vzdělávání budoucích učitelů. Protože dokud budou pedagogické fakulty produkovat odborníky na matematiku, fyziku, jazyky a tělesnou výchovu, pak tu reformu raději ani vidět nechci.
Dále se musím přiznat, že mi pan ministr trošku pohnul mou mladou a nezkušenou žlučí projektem „Nová krev do škol“:
„Nejlepší vysokoškoláky z jiných oborů by měl k učitelské profesi přilákat projekt Nová krev do škol. Platil by i pro absolventy do dvou let od vystudování vysoké školy. Do projektu chce Dobeš dát z rozpočtu ministerstva půl miliardy korun. „Oni za to získají během prvního roku pedagogické minimum a budou moci učit,“ uvedl Dobeš.“
Utratí se zbytečné peníze za to, že nejlepší absolventi si dva roky po ukončení vysoké školy dodělají pedagogické minimum. Půjdou učit? – To je otázka, na kterou možná znají odpověď jen oni sami. Nejspíš to ale dopadne tak, že si za dvacet tisíc hrubého odkroutí jedno nebo dvě pololetí, pak se zařeknou, že nikdy více a vrátí se ke své původní, mnohem lépe placené a mnohem méně adrenalinové profesi. A efekt? No, přeci tím pan ministr dosáhne avizovaného posunu ve vnímání učitelské profese veřejností? Otázka je, kterým směrem se ten posun odehraje. Protože alespoň na mě to působí tak, že naši učitelé nejsou dostatečně kvalitní a schopní, a proto je potřeba je nahrazovat „novou krví“. Nehledě na to, že by mě docela zajímalo, kde tato „nová krev“ bude učit a kolik litrů „staré krve“ bude potřeba vypustit.
Miroslav Melichar
24.1.2011 at 11.04Vážený pane kolego, v lecčems s Vámi lze souhlasit, ale s Vaším upřímným odporem k teoretickému vzdělání učitelů v základních oborech ne. Nevím, jak to mají fakulty připravující učitele dělat, ale měly by své studenty naučit vědu, tedy obor (a navíc je přesvědčit, že ukončením VŠ pro ně vzdělávání v základním oboru neskončilo, ale spíš začalo) a pak samozřejmě základy profese učitele.
Pokud máte dojem, že píšu zcela zcestně, pak se podívejte na chemické DUMY pro ZŠ, kde jsem asi 2 roky trpělivě i netrpělivě učil základy chemického názvosloví učitele-autory i recenzenty a upozorňoval jsem vytrvale na případy, kdy si autoři vymysleli neexistující látky a recenzenti to nepoznali.Učitel musí znát odborný základ – tomu neuhnem a nedělejme si iluze, že to je samozřejmost.
Mgr. Hana Pilařová
24.1.2011 at 11.21Ad pedagogické minimum .. tento statut již existuje a momentálně to není uznatelné vzdělávání v rámci nových platových tabulek. Myslí pan ministr i na to?
Opravdu rok stačí na to, aby se z odborníka stal učitel? Kolik praxe za ten rok získá? ONovou krev v tomto podání nepovažuji za nejlepší možné řešení.
Ad odbornost .. je samozřejmé, že ta do vzdělávání učitelů patří … ale zvlášť na nižších stupních vzdělávání jsou třeba učitelé, kteří tu odbornost budou umět přijatelně podat .. a to je otázka praxe a oborových didaktik – kterých je pedagogických fakultách zatraceně málo
Zdeněk Sotolář
24.1.2011 at 13.19Utratit půl miliardy za novou krev je nesmysl. Nevím, kde pan Ministr bere jistotu, že se do škol dostaví kvalitní odborníci. Možná to budou jen ti, kteří odněkud odcházejí ze všech možných jiných důvodů, jen ne pro svoji touhu učit. Navíc v jednom pořadu pan Ministr slíbí milióny na podporu praxe studentů učitelství a zároveň chce lákat do škol lidi bez praxe a bez učitelského vzdělání. To mi nedává smysl.
Jakub Konečný
24.1.2011 at 14.12Já vím, že ve svém „boji“ proti teoretickému a odbornému vzdělávání budoucích učitelů jsem trošku radikální, ale rozhodně to neznamená, že ho považuji za zbytečné. Nikoliv. Jen si myslím, že prim by na pedagogické fakultě měla hrát didakticko-praktická stránka věci. A pokud ne prim, tak by to mělo být 50:50. Což, jak víme, zdaleka není. Je samozřejmé, že učitelé musí jít do praxe vybaveni dostatečným teoretickým základem, ale… i ten je třeba vybalancovat, protože ne všechno je pro praxi nezbytně nutné. Rozhodně ale učitel nemůže být tři lekce před svými žáky, to je vyloženě ostudné. Co se týče dalšího vzdělávání, tak s Vámi naprosto souhlasím – je to běh na celý profesní život a nejde ustrnout u poznámek, které mám ze studií na VŠ (případně na SŠ) a ty pak předávat dál.
Mgr. Hana Dědková
24.1.2011 at 21.24Jakube, jsem ráda, že zastáváte radikální názory na teoretické vzdělávání učitelů! Musím v nich s vámi souhlasit! Na VŠ pedagogickou jsem šla proto, že jsem nechtěla být odborný chemik (matematik), ale učitel chemie (matematiky). Ale bohužel toto někteří nechtějí vidět. Myslí si, že je důležitější vše podrobně vědět, jak probíhá a detailně to umět s definicemi. A pak že to těm dětem nějak přežvýkáme. Ale opak je podle mě pravdou! Myslím si, že rozhled v oboru je nutný, ale u učitele je mnohem důležitější, aby jej uměl poddat žákům tak, aby jej pochopili. Umět uvést další příklady a ne jen odpapouškovat definice, které žákům nic neřeknou.
Ministr s „novou krví“, která se nevejde do platových tabulek, chce nejspíše ušetřit na platech 🙂