Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Česká škola prý utlačuje dětské mozky…

Tak jsem se právě dozvěděl, že podle předního českého neurologa česká škola potlačuje dětské mozky (http://www.novinky.cz/zena/deti/311773-ceska-skola-utlacuje-detske-mozky-tvrdi-neurolog.html)

No…

„Žák ve škole dostane špatnou známku za to, že neví, kdy přesně se narodil a zemřel Karel IV., žádný učitel se ho však nezeptá na to, co pro něj Karel IV. znamená a nediskutuje s ním o smyslu českých dějin pro dnešní moderní dobu,“ dodává neurolog.

Řada věcí, na kterých si učitelé zakládají, jsou zbytečnosti

Ne všechny dovednosti, na kterých si čeští učitelé zakládají, jsou v životě k něčemu. Například krasopis, na který se tolik pohlíží už v první třídě či správně odříkaná vyjmenovaná slova ve třídě třetí.

Netvrdím, že všechno je krásné, všechno je správné a všechno je úžasné. Rozhodně není. Na základních, středních i vysokých školách bychom zajisté našli celou řadu věcí, které by bylo potřeba změnit, odstranit nebo alespoň vylepšit. Nicméně se přiznám, že mě názor pana doktora Stránského z Poliklininy Na Národní v Praze překvapuje.

Diskuse… V české škole se nediskutuje. Žáci by měli diskutovat…. Klišé, které čas od času zaznívá snad ze všech stran. Jako kdyby diskuse byla nástrojem, který nás všechny spasí a z každého diskutéra učiní inteligenta. No, kdykoliv se podívám v neděli kolem poledne na diskusní pořad, tak je mi jasné, že tomu tak není (a jsem přesvědčen, že paní političky i páni politici diskutují často a rádi). Diskuse má svá pravidla. Umění diskutovat se žáci musí učit. Ale hlavně musí vědět, o čem diskutují. Aby mohl učitel s žáky o smyslu českých dějin pro dnešní moderní dobu diskutovat, musí žáci o českých dějinách něco vědět. A aby to věděli, musí se to naučit. Bez toho, aniž by znali fakta, na sebe budou během diskuse jen koukat a plácat něco o tom, že to bylo dobré nebo špatné, že se hodně vraždili nebo zavírali… (Ne, asi by si žáci opravdu neměli brát příklady z nedělních politických diskusí, protože kdyby při nich hloupost nadnášela… tak snad kromě moderátorů a několika čestných výjimek by se přítomní mlátili hlavami o strop).

Stejně podivný mi přijde i názor na „krasopis“ a vyjmenovaná slova. Já jsem například velkým zastáncem toho, aby se děti od první třídy učily psát podle normy (a velkým odpůrcem nového typu písma Comenia Script). Kdo z dospělých vůbec píše „krasopisem“? – No, já ano. Nebo se teda aspoň snažím. Určitě učitelé (zejména na 1. stupni základní školy) píší tak, aby to děti přečetly a aby to odpovídalo normě. Té normě, kterou si děti mají osvojit. Podle mého skromného názoru přece nejde jen o ten výstup (tedy krásné a nebo f v písance), ale hlavně o rozvoj jemné motoriky dětí, o nácvik trpělivosti, správného držení pera (před několika dny jsem četl na stejném serveru jiný článek o tom, jak je držení pera děsně důležité) a vůbec… a není i toto cesta, jakou můžeme děti rozvíjet? To už bychom jim rovnou místo písanek mohli rozdat tablety a nechat je podepisovat se pouze elektronicky.

Co se týče vyjmenovaných slov, tak bych tady byl s vynášením soudů ještě opatrnější než v případě „krasopisu“. Vždyť je přece úplně jedno, jestli žáci budou říkat „slyšet – mlýn – blýskat se – polykat“ nebo „mlýn – slyšet – polykat – blýskat se“. Na pořadí nezáleží, konec konců, jak jsem nedávno zjistil, i vyjmenovaná slova se mění a to, co jsem se před asi osmnácti lety (to zní strašně) učil ve třetí třídě já, už je dneska trošku jinak. Ale naučit se je musí. Vyjmenovaná slova jsou přece jedním z pilířů českého pravopisu, bez nich to nejde. A ať se to někomu líbí nebo ne, všechno se prostě odvodit nedá. Navíc je třeba procvičovat kromě logické i tu mechanickou paměť, protože jinak budeme odkázaní jen na ty malé barevné lepicí lístečky… Stejně tak se přece žáci musí naučit násobilku. Nebo jde nějak odvodit, kolik je 5×5?

Nejsem zastáncem toho, aby se žáci učili zpaměti rozsáhlé pasáže, aby memorovali bez porozumění a pochopení to, co jim někdo nadiktuje nebo co odněkud opíší. Konec konců, to by se nemělo dít na žádném typu škol – základní počínaje a vysokou konče. Ale vyvarujme se nekritického přejímání západních (a zejména amerických) vzdělávacích modelů, postavených nikoliv na znalostech, ale na schopnostech a dovednostech. Bez těch znalostí to totiž budou jen prádné slupky.

Je určitě krásné, že žáci budou schopní sepsat vlastní životopis. Ale pokud nebudou vědět, jaké i/y v tomto slově napsat po písmenu p (které je obojetné), zeptejme se sami sebe, kdo něco takového bude vůbec číst?


Inspirace Dobešem. Léčba novou krví.

Se zájmem jsem si dneska poslechl povídání našeho pana ministra školství v Otázkách Václava Moravce a musím říct, že opět… nezklamal.

Celý příspěvek »


Tak jsem jim to tam napsal…

Stejně jako dříve, tak i ke konci zimního semestru jsme byli našimi vyučujícími z filosofické fakulty UHK vyzýváni, abychom evaluovali. A protože pokrok nezastavíš, tak jsme místo standarního vyplňování evaluačního dotazníku online dostali nastříhané dotazníky formátu A5 a kroužkovali či zaškrtávali hezky vlastní rukou. Samozřejmě anonymně.

Celý příspěvek »


Někteří prvňáčci začnou od září psát novým písmem

Pro spoustu rodičů výborná zpráva. Vždyť kolik času museli mnozí rodiče strávit se svými ratolestmi, aby jim pomohli se s kudrlinkami, obloučky a vlnovkami našeho písma poprat a zvítězit nad ním. Je to však dobrá zpráva i pro děti? Přiznám se, že se toho trošku bojím. Jistě – naučit se psát vyžadovalo hodně energie, času a velkou dávku trpělivosti od všech zúčastněných. Rozhodně to nebylo jednoduché a i když se každý postupem času „vypsal“ a dobral se tak ke svému rukopisu, ty hodiny a hodiny dřiny nad trénováním písmenek, napojováním a procvičováním nebyly rozhodně zbytečné. Děti aktivně a velmi intenzivně rozvíjely jemnou motoriku, hledaly pozici, trénovaly držení ruky, pracovaly s prsty tak, aby jejich písmo bylo čitelné a současně pro ně psaní nebylo namáhavé. A to už chtělo nějaký trénink.

Celý příspěvek »


A proč?

Když jsem se minulý týden po téměř půlročním pobytu v Moskvě vrátil domů, se zájmem jsem se pustil do čtení svých oblíbených časopisů. Kromě Cizích jazyků a Moderního vyučování je to také Moje psychologie. Ve speciální květnové edici jsem narazil na článek Ivany Ašenbrenerové „Hloupý? Ne, jen hyperaktivní…“. Autorka se zabývá problematikou dětí s ADHD. Osobně si myslím, že touto diagnózou mnozí rodiče pouze maskují své selhání, protože jejich dítě přece nemůže být malý rozmazlený hajzlík (omlouvám se za výraz). V článku se mimo jiné píše:

„Kde je chyba? V dítěti ne!“

Celý příspěvek »


Pajdák není pro lajdáky.

„Byl to chytrý synek, ale trochu lajdák, bo byl na děvuchy, tak studoval pajdák.“ zpívá Jarek Nohavica v jedné z mnoha verzí své písně „Ostrava černá“. Písničkářův humor a smysl pro jazyk mám velmi rád, jako chytrý synek studující na pajdáku bych se ale chtěl ohradit proti tomu, že pajádky jsou pro lajdáky. Přiznám se, že mě vždycky zamrzí, když kdokoliv snižuje mé studium jen proto, že studuji na pedagogické fakultě.

Celý příspěvek »


Jak to vidím já

Už mi z toho asi fakt hrábne. Tak tento pocit mívám poslední dobou téměř denně. Možná je to zkouškovým obdobím, možná faktem, že za tři dny jdu na státnici z pedagogiky a psychologie a nebo to prostě jen bude tím, že já jsem prostě já – já, co se ještě nenaučil říkat ne, co moc neumí odpočívat a všechno si až moc bere. Jo, to bude tím…

Celý příspěvek »


Proč si myslím, že je třeba se měnit.

Stejně jako používal Albus Brumbál myslánku k odkládání myšlenek, já ty své vypouštím na blog. Během vánočních prázdnin se mi jich nakupilo nějak mnoho, a proto jsem rád, že jsem konečně našel chvilku na to, abych se alespoň části z nich „zbavil“. Celý příspěvek »

Aktivizace neaktivizovatelných (aneb když se studenti brání)

Ze všech stran se na nás, studenty učitelství valí: aktivizujte žáky, donuťte je zapojit mozky a přemýšlet, nenechte je usnout. Použití výkladové metody se rovná pedagogickému kacířství. Souhlasím, žáky a studenty je potřeba zapojit do děje, pryč jsou doby, kdy se vše točilo jen kolem osoby s rákoskou.

Celý příspěvek »


Začínám blogovat

Nad založením blogu jsem přemýšlel už poměrně dlouho, teprve dnes jsem se však dokopal k tomu, abych své myšlenky převedl do praxe. Povedlo se – a můj blog je na světě :-)

Celý příspěvek »