PřihlásitSe zájmem jsem si dneska poslechl povídání našeho pana ministra školství v Otázkách Václava Moravce a musím říct, že opět… nezklamal.
Tak jsem jim to tam napsal…
Stejně jako dříve, tak i ke konci zimního semestru jsme byli našimi vyučujícími z filosofické fakulty UHK vyzýváni, abychom evaluovali. A protože pokrok nezastavíš, tak jsme místo standarního vyplňování evaluačního dotazníku online dostali nastříhané dotazníky formátu A5 a kroužkovali či zaškrtávali hezky vlastní rukou. Samozřejmě anonymně.
Někteří prvňáčci začnou od září psát novým písmem
Pro spoustu rodičů výborná zpráva. Vždyť kolik času museli mnozí rodiče strávit se svými ratolestmi, aby jim pomohli se s kudrlinkami, obloučky a vlnovkami našeho písma poprat a zvítězit nad ním. Je to však dobrá zpráva i pro děti? Přiznám se, že se toho trošku bojím. Jistě – naučit se psát vyžadovalo hodně energie, času a velkou dávku trpělivosti od všech zúčastněných. Rozhodně to nebylo jednoduché a i když se každý postupem času „vypsal“ a dobral se tak ke svému rukopisu, ty hodiny a hodiny dřiny nad trénováním písmenek, napojováním a procvičováním nebyly rozhodně zbytečné. Děti aktivně a velmi intenzivně rozvíjely jemnou motoriku, hledaly pozici, trénovaly držení ruky, pracovaly s prsty tak, aby jejich písmo bylo čitelné a současně pro ně psaní nebylo namáhavé. A to už chtělo nějaký trénink.
A proč?
Když jsem se minulý týden po téměř půlročním pobytu v Moskvě vrátil domů, se zájmem jsem se pustil do čtení svých oblíbených časopisů. Kromě Cizích jazyků a Moderního vyučování je to také Moje psychologie. Ve speciální květnové edici jsem narazil na článek Ivany Ašenbrenerové „Hloupý? Ne, jen hyperaktivní…“. Autorka se zabývá problematikou dětí s ADHD. Osobně si myslím, že touto diagnózou mnozí rodiče pouze maskují své selhání, protože jejich dítě přece nemůže být malý rozmazlený hajzlík (omlouvám se za výraz). V článku se mimo jiné píše:
„Kde je chyba? V dítěti ne!“
Pajdák není pro lajdáky.
„Byl to chytrý synek, ale trochu lajdák, bo byl na děvuchy, tak studoval pajdák.“ zpívá Jarek Nohavica v jedné z mnoha verzí své písně „Ostrava černá“. Písničkářův humor a smysl pro jazyk mám velmi rád, jako chytrý synek studující na pajdáku bych se ale chtěl ohradit proti tomu, že pajádky jsou pro lajdáky. Přiznám se, že mě vždycky zamrzí, když kdokoliv snižuje mé studium jen proto, že studuji na pedagogické fakultě.
Jak to vidím já
Už mi z toho asi fakt hrábne. Tak tento pocit mívám poslední dobou téměř denně. Možná je to zkouškovým obdobím, možná faktem, že za tři dny jdu na státnici z pedagogiky a psychologie a nebo to prostě jen bude tím, že já jsem prostě já – já, co se ještě nenaučil říkat ne, co moc neumí odpočívat a všechno si až moc bere. Jo, to bude tím…
Proč si myslím, že je třeba se měnit.
Stejně jako používal Albus Brumbál myslánku k odkládání myšlenek, já ty své vypouštím na blog. Během vánočních prázdnin se mi jich nakupilo nějak mnoho, a proto jsem rád, že jsem konečně našel chvilku na to, abych se alespoň části z nich „zbavil“. Celý příspěvek »
Aktivizace neaktivizovatelných (aneb když se studenti brání)
Ze všech stran se na nás, studenty učitelství valí: aktivizujte žáky, donuťte je zapojit mozky a přemýšlet, nenechte je usnout. Použití výkladové metody se rovná pedagogickému kacířství. Souhlasím, žáky a studenty je potřeba zapojit do děje, pryč jsou doby, kdy se vše točilo jen kolem osoby s rákoskou.
Začínám blogovat
Nad založením blogu jsem přemýšlel už poměrně dlouho, teprve dnes jsem se však dokopal k tomu, abych své myšlenky převedl do praxe. Povedlo se – a můj blog je na světě 
JAKUB KONEčNý
Myšlenky pedagogického zajíčka
O blogu
Všední i nevšední postřehy budoucího učitele
Kategorie
- Poznatky z praxe (1)
- Všehochuť (8)
Archiv
Vyhledávání
Pomocí tohoto formuláře můžete vyhledávat v rámci tohoto blogu. Pokud chcete vyhledávat napříč blogy, použijte formulář na vrchu stránky.
Zařadit do kolekce
Přidat do kolekce
